Praha - Rock café - 12.11.2007

25. ledna 2008 v 21:38 | Kvicka |  >> Diary
Je to vlastně takovej muj report z koncertu LOVEX.
No že bych nějak uměla zachycovat zážitky to bych
netvrdila. Takže to berte s nadhledem.
Upozorňuju: Píšu tam blbosti, možná nepochopíte
některý moje myšlenkový pochody a je tam spousta
nezajímavejch věcí. Já totiž nejsem normální ;oD
+ FOTKY "VLASTNÍ VÝROBY" - je to hodně špatná kvalita ale alespoň něco.

Začnu.... no třeba stručně od pondělí ráno. Normálně jsme s kamarádkou stali. Byli jsme od soboty u mojí tety v Praze. Hned ráno se oběvily první nesrovnalosti. Umyla jsme si vlasy. A přestože jsem si nima sváděla poměrně dlouhý boj, nehodlali se vzdát, a tak jsem alespoň pro tenhle okamžit vzdala námahu. Další poměrně velký problém se oběvil kolem třetí hodiny, kdy se mi začalo chtít strašně spát a začínala jsem klinbat. (Pravděpodobně výsledek předchozí noci. Prostě když jsme s kámoškou, tak nedokážem lehnout a spát.)
Pak jsem nejspíš přecenila schopnost trávení mého žaludku a teprv tři hodiny po vydatného obědě, jsem do sebe nacpala o něco víc večeře než jsem normálně zvyklá zvládnout. Potíže se ale oběvili až později. Když se mi konečně asi v půl šestý podařilo přeprat vlasy do stádia "lepší už to dneska nebude", nalodili jsme se do auta. Teď se ozval muj žaludek. Asi se tam hodně podepsali tři faktory: Ta dnešní večeře. To že se mi dělá na zadním sedadle zle, a protože sem tam nechtěla sedět kamarádku samotnou, tak sem si sedla k ní dozadu. A pak asi nejvíc nervozita. Ale fajn. Večeře nakonec zůstala, tam kde byla. A mi se vydali... no protože nejsem z prahy tak nevím ty vzdálenost, ale slušnej kus to by. Trvalo nám to no asi půl hodiny.
Než jsme se dostali k Rock Café, celkem jsem se uklidnila a bylo mi zase dobře. V Rock Café sem byla poprví v životě. Vůbec jsem nevěděla co a jak. A kde ten koncert vlastně bude. Tak sem jednoduše pověřila strejdu, ať se zeptá, a my se s kamarádkou rozhlíželi.
Úplně náhodou jsem se tam potkali s fajn holčinou, Janču. Předtim sem ji nikdy neviděla, ale rozuměli jsme si skvěle. Čím díl jsme tam postávili, tim sem byla víc nervozní. Objevilo se tam už i pár pofidérních existencí: Nějaký holky, co si hráli na tetičky dobrý víly, nebo co to mělo bejt. Měli korunky a v kapse "kouzelnou" hůlčičku. To snad nemohli myslet vážně. No dobře. V půl osmý už sem byla s nervama v... někde hodně daleko. (Jsem prostě nervní člověk.)
KONEČNĚ. Bylo něco po půl osmý. A konečně nás pustili alespoň dolu. Na ruku nám dali razítko krtečka (kdyby jsme chtěli courat sem a tam). Dole se konečně přihlásili (alespoň na chvíli) pozitivní pociti. Začínala sem si uvědomovat jak mooooooooooooooc se těším. Ale po třičtvrtě další hodiny, kdy jsme jen stáli dole (no kamarádka tam mezi tim potkala spolužáka) se o mě opět začala pokoušet únava.
Přesně nevím, ale podle mě bylo něco kolem půl devátý. Otevřeli se dveře a mi se necpali do sálu. Při průchodu dveřma jsem málem přišla o ruku (drželi jsme se s Janou a kámoškou Peťou za ruku a jedna tak trochu zůstala z druhý strany za dveřmama).Ukořistili jsme fajn místa, trochu z prava, někde mezi druhou a třetí řadou. Oproti předchozímu čekání to moc dlouho netrvalo a konečně se oběvila alespoň předkapela. IMODIUM. Do tý doby jsem je neznala a celkem mile mě překvapili. Jejich kytarista tam poskakoval jak šílenec a zpěvák si jen tak klidně slez z podia, obešel publikum a poslal kytaristovi pusu se slovy "čau lásko" . Ještě na vysvětlenou dodal "on to má rád". Hráli celkem něco kolem půl hodiny. Pak odešli a nás už čekali jen Lovex. Tak moc sem je už chtěla vidět. V pouze jsem si odskočila na WC. Pak nikdo z chodby přines plagáty lovex. A opět mě začeli trápit nervy. Byla to věčnost než to všechno předělali, připravili. Myslela sem, že zešílím.
Naštěstí sem přežila. A asi v půl desátý to končně začalo. To na co jsem dva měsíce čekala. LOVEX. Pánové konečně začeli vylejzat. Chtít po mě abych vám řekla, kdo vylez první, by bylo nesmyslný, protože si to nepamatuju. Jen vím, že Theon přišel až s prvníma slovama Divine Insanity. Když se tam tak rozestupovali, nedokázela jsem ani uvěřit, že je to dooravdy. Vivian ode mě stál tak metra a Theon asi tak půl. Nevěděla sem co dělet. Jen sem stála. Ruce jsem si dala před pusu a pokoušela se tomu uvěřit. Ne, neprostále jsem takhle celej koncert. Vzpomatovala jsem se celkem rychle a začala si to užívat. Když poprví Theon podal ruku fanouškům, napadla mě jen jedna věc, příště ho za tu ruku musím chytnout (přestože mě Theon nikdy nějak nebral... Viviana mám radši). A opravdu se mi to povedlo. Znova přišel pocit štěstí a že to nemůže bejt pravda. Ještě několikrát jsem Teona držela za ruku. Z Theona dokonce vypadlo pár slov česky myslím že AHOJ a na konci DĚKUJU a řekla bych, že ještě jedno ale nevzpomenu si. Taky sem zkoušela fotit a něco natočit. Opravdu jsem si to užívala. U částí textu, který jsem aspoň trochu znala jsem si zpívala s nima. Theon dělal dokonalí kreace a já poprví začala uvažovat o tom že není špatnej. Vivian párkrát začel šíleně poskakovat dokolečko až to vypadalo, že mezi nás spadne (no možná ne ale já mám bujnou fantazii ;oD ). A ne že bych mu to přála, ale zase nemůžu tvrdit, že by mi to vadilo ;D Z nějakých póz jsem opravdu nemohla: Theon šíleně pobíhal za mikrofónem z jedný strany podia na druhou. Hodně často podával fanouškům ruce, ale taky si to občas najednou rozmyslel a bylo na něm vidět, jak ho to baví. Ty natažaný ruce a cuknout, když už ho skoro maj. Vivian tam lízal kytaru nebo co to dělal. Pak tam plazil jazyk. A váleli se po sobě myslím že se Sammim a s Theonem. Taky mě dostalo když po nás chtěl, aby sme jim ukázali jak umíme křičet. Bylo to stejně asi jediný čemu sem pořádně rozumněla. Sice se u mě po 6 letech angličtiny předpokládá, že ji umím ale (na střední jsem začínala s ajinou znova, takže ji jakoby mám dva roky) … no taky tam byl hluk. No myslím, že s křikem problémy nebyli. Křičeli jsem... no na to že nás tam nic moc nebylo...tak celkem dost. Rozhodně víc než jak by normálně křičel stejnej počet lidí. Mimo Viviho a Theona se mi ostatní členové do zorného pole moc nedostávali. Párkrát se tam objevil Sammi a Jason, ale jen na chvíli a na Jukeho a Christiana sem moc neviděla (no jo já s brejlema na kterejch mám ještě k tomu skoro o půl dioptrie míň). Tak sem se aspoň soustředila na Theona a Viviho. Jo to mě napadá Theon měl dokonalý kalhoty ;-D Kluci nám zahráli myslím že tyhle písničky než poprví zmizeli z podia. (upřímně... tenhle seznam sem nedala dohromady z vlastní hlavy...)
Die a little more
Shout
Halfway
Anyone anymore
Runaway
Heart of stone
Bleeding
?
Larger than life
Bullet for the pain
Pak se nám na chviličku ztratili. Což se davu stojícím pod podiem nelíbilo a tak vymačkali ze svých hlasivek, co se dalo. A to už se vrátil Theon a Christiana. Začli první tony Yours. Zbytek skupiny se sice zatím nekonal, ale to se zpravilo, když po druhým refrému všichni hezky naklusali a zbytek Yours dozněl už s elektronickýma kytarama, basovkou a bubnama ;-) Pak přišla Love & Lust (to bylo prvně co sem jí vůbec slyšela). A celej koncert zakončil Guardian angel. Dokonalá písnička. S Theonem to zpívali snad všichni. A pak KONEC. Prostě to zkončilo. Theon poděkoval "česky" a šli pryč. Bylo vydět, že jsem nebyla jediná, kdo se ještě nechtěl loučit. Všichni křičeli. A dokonce se skandovalo LOVEX. Ty chlápci, co to měli sklízet byli silně zmatený a nevěděli co bude. Jeden znich dělal divní grimasi směr zákulisí. A najednou...lovex už převlečený... alespoň rozloučit se přišli ještě jednou. Vivian měl na hlavě šátek a tentokrát poděkoval on "česky" ;-)
A v tuhle chvíli končí to veselí a začíná to smutný. Kluci ještě naposledy podávali ruce. Bohužel sem byla během koncertu pošoupnuta o řadu dál. Takže nic z podávání rukou nebylo. Vivian byl ode mne pár milimetrů... kdyby tam tu ruku nechal o pár sekund díl, tak jsem se zvládla natáhnout... ;-( Vlastně ještě jedna poslední pozitivní chvíle. Hodili dolu ručník. Nevím jestli to byl Vivianův nebo Theonův. Jediná myšlenka která probleska bylo, alespoň se ho dotknout. A když už sem ho držela tak byla druhá myšlenka, já ho nepustím. "Nemáte někdo nůžku,"zněli zoufalí výkřiky všech, kdo nehodlali ručník pustit. Nakonec to naštěstí vyřešila kamarádka, která vyndala kapesní nožík. Až pak jsem zjistila, že mám ten největší kus dokonce s cedulkou ;-) Pomalu jsme se sebrali nabrali pár (já osobně jen pět plagátů lovex) a vyšplhala se nahoru. Neměla jsem v plánu jít dom. Oznámila jsem strejdovi (kterej si mimochodem koupil před koncem lístky a byl tam někde taky), že mám žízeň, ať mi obějdná pití. Ten ale protestoval, že to bude nadlouho. My tři (já , janča, peťa) jsme si rozdělili část ručníku, která byla naše. A stáli jsme.
Strejda nás začal tahat pryč. Nikdy mu to neodpustím. Když si uvědomím, o co jsem přišla. Tak moc člověka mrzí, když nemá co mohl mít a co tolik chtěl. Samo sebou že jsem protestovali. Petra začala s tim, že tam něco zapomě a rychle se snažila přijít na to co. Ale mě v tu chvíli napadlo něco co situaci skvěle vystihlo, ale bouhužel taky nepomohlo. "Zapomněla jsem tam LOVEX. Když nás vytáh ven. Tak hned za prvních 20 metrů jsem se otočila a šla zpátky. Bylo mi to zakázáno. Proč??? Stejně jsem se k tomu autu tak vlekla, že kdyby jsme tam zůstali, tak nám to vyjde časově nastejno... Teď mi zbejvá jen doufat, že brzy zas přijedou.
Strejdu ještě napad blbej nápad a koupil mi hranolky. Nepřítomně jsem je snědla, tou rukou kterou jsem ještě před malou chvílí držela Theona. Spát jsme šli až ve čtyři... Museli jsme si po-povídat s kamarádkou. Do rána a celej druhej den mi bylo zle. No nazvala jsem to THEONŮV BACIL ;-D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama